Balbutická komunita

[tučnej]

Máte někdo skušenosti s psychologem a s metodami psychologu?

[honz]

Psycholog ti pomůže naučitse autogenní trénink( určený k zklidnění ),mužeš se ho zeptat co ti trápí - nejen problémy s řečí - a společni hledat řešení.Metody:asi každý psycholog používá něco jiného ale ze začátku jsou to testy-charakteru,osobnosti-ale jeto už "dlouho"co jsem je dělal takže si je moc nevybavuji .
každopádně psycholog ti muže pomoct-ne ulížit!!!

[Rhett]

Já jsem teda u psychologa s koktavostí nebyl, ale myslím, že to uškodit nemuže (no, ale myslím, že to ani zas tak moc nepomůže). Já spíš věřím logopedum - jsou na to přeci jen specializovanější.

[Fuga]

U psychologa jsem nebyl, ale začínám o tom - ve svých 31 letech - uvažovat - někdy jsem nebyl žádnej rychlík . A to ani né tak v souvislosti s koktavostí a její případnou nápravou, ale....s jejím promítnutím na formování osobnosti, sebehodnocení, sebeprosazování....nezdá se vám, že se to promítá a to dost zásadně do naší psychiky ? Že optikou koktavýho člověk vidí a posuzuje skoro všechno ? samozřejmě už to neni tak žhavý jako v 15, 18 letech, ale stále tam ta dlouhodobá zkušenost je (ať už z reakcí okolí, tak vlastní nespokojenost sama se sebou, což je horší...)...akorát, že bych se možná tomu psychologovi nevešel do patoienejch kolonek a "standardu", když mám tolik věcí, názoru a postoju znivelizovanejch a zrelativizovanejch...

[Rhett]

Jasně že koktání ovlivňuje celý náš život. A záleží jen na nás, do jaké míry si ho ovlivnit necháme. Vidím to i na sobě. Od dětství jsem slyšel jen: pomaleji, nebui tak zbrklý, někam nespěchej - no a ono se to prostě pak projeví, že jsem též z toho všeho tak trošku retardovaný. Ale člověk to musí brát z té lepší stránky - výhodou je, že koktavý člověk, který své koktání bere vážně, je takový přemýšlivijší - a to se v životě hodí, ne? přiznávám však, že si občas kladu otázku, jestli bych chtěl vlastně ještě někdy žít bez koktání - neumím si to totiž představět. Jsem to už prostě já, je to součást mé osobnosti. Kým bych byl, kdybych nekoktal?... A toho zaškatulkování u psychologa bych se nebál, ten je zvyklý na ledasco

[Fuga]

Pozoruju u sebe už dlouhou dobu nepěknou věc - alibismus ve vicech, aktivitách, které (myslím) s koktavostí - přímo - nesouvisej. prostě se na to člověk vymlouvá i v "oboru", oblasti, kterou to nepostihuje; nedává prostě tý který aktiviti odpovídající úsilí, nejde "do něčeho naplno", což je patrni právě jen ten prumit z oblasti vyjadřování....že stejně, i když do toho dám 100 %, nebudu spokojenej, protože mi to někde "zaskoeí", i když by teoreticky nemělo - to se mi ale zdá skoro už jako narušení osobnosti ještě že to člověk bere s nadsázkou (což je ale taky úchylný ).

[Rhett]

Hm, také si občas říkám, proč se vlastně snažit vyniknout, když stejně jako balbutik někdy nebudu na špici. Ale to je přece blbost. My to koktání strašně přeceoujeme. Jen je třeba si to uvědomět. prostě člověk má rust a zdokonalovat se - a až jednou opravdu narazí na počkážku řeči, tak narazí. Ale proč se toho bát předem. (samozřejmě nebudu si dělat cíle, které jsou zcela nereálné - např. hlasatel v televizi. Slepý člověk by se také asi nemohl stát řidičem autobusu.) A jen tak k tomu, mnohdy i zásadnímu, ovlivoování každodenní reality naším postižením (už jsem to tu psal): kupoval jsem si byt - v nabídce byla ulice E. Rošického a Kubánská. Hádejte, který byt jsem si vybral? (Ale i tak jsem si vybral dobře )

[sadlos]

Přesně tak, nemá cenu se bát. Pokud se člověk příliš podceňuje (což máme problém nejenom my), tak opravdu může dobrý psycholog pomoci. Ale člověk se prostě musí trochu změnit a nebát se.

[sidlo99]

ahojte ja som 24 rocny bulbatik kokcem od malicka... a chodil som asi od 1 triedy logopedovi potom od 3 psychologovi... az do 9 triedy ... dokonca na strednej som bol aj u psychiatricky... a tieto cvicenia mi nijako nepomohli mozno som ich nerobil poctivo alebo co... ale ja som sa zmieril s tym aj ked ma trapi to lebo mam obrovsky porblem po nemecky hovorit... to by som sa skor posunkovu rec naucil ako nemcinu... ... alebo nejaky iny jazyk... taku to pomoc od doktora to nepomaha... ja neskusal som nic ine ale chcem preto som na tomto fore.. ak ma niekto nejaky recept dajte rad si vyskusam...

[Pajaaa]

Od nějakých pěti let jsem navštěvovala logopedii, na základní škole skupinovou psychologii a na vysoké škole psychiatrii.

Logopedie - bez zlepšení

Psychologie - bez zlepšení

Psychiatrie - bez zlepšení, akorát jsem dostala nějaká antidepresiva, po kterých jsem akorát pořád spala, takže možná v tomto to zlepšení mělo být !

Říká se mi to těžko a stále jsem se to nenaučila, ale chce to tuto vadu přijmout a žít s ní, protože co si budeme povídat, vyléčit se úplně nedá, za těch let jsem podstoupila snad všechny možné metody a další mě už odrazují kvůli mému dalšímu zklamání, které bylo vždycky nepředstavitelné a srazilo mě ještě více do mých depresí a pocitů méněcennosti.

Ano, i já se podceňuji, i když podle okolí jsou moje znalosti a dovednosti nadprůměrné a vynikám, ale problém je ve mě. Znalost jazyků mám výbornou, ale pouze v psané formě...

Takže bohužel bych potřebovala poradit i já, jak se přijmout taková jaká jsem a začít se mít alespoň trošku ráda ?