Balbutická komunita

[l?ba]

Ahoj, narazila jsem na vaše stránky, docela mi zaujaly... Už s pár lidmi, kteří koktali, jsem se setkala, a někdy jsem neviděla, jak reagovat při rozhovoru s nimi... Máte nějaké rady, nápady, jak bych se měla zachovat, jak to tomu člověku usnadnit??? Díky

[Petr]

Ahoj Libo,
asi Ti neporadim. Chtel jsem se jen pripojit k Tve vyzve. Uz jsem se s tim setkal a taky by me to zajimalo. Snad nam nekdo odpovi

[creed]

Nejlepší je asi příjemný úsměv,ale to zi zas někdo muže vykládat jako posměch.určitě by poslouchání balbutika nemělo být doprovázeno nějakým negativním výrazem v oblieeji.Vieinou když se mi lidé snaží pomoct tak jako kývají hlavou něco v tom smylu,že mi rozumějí,nebo mi dají ruku na rameno... to však nedoporučuji...nejlepší je chovat se normálně...nedávat najevo rozčarování...

[Martin]

podle mi je taky dobré když mi někdo řekne ať jsem v pohodě,mluvím pomalu a snaží se mi svým chováním hlavně uklidnit,protože když je ten co zadrhává nervozní,tak špatni komunikuje,to je moje malá rada.

[Luckyna20]

Ahoj.Podle mého názoru by ses měla chovat zcela přirozeni,tak jak když mluvíš s kýmkoliv jiným!A když k tomu přidáš úsměv(ne výsmišný)a budeš přátelská,tak to bude zcela O.K!

[Honza]

Rozhodně bych nedoporučoval to, co radí Martin. Mi by to jenom naštvalo, já přece vim, že mám mluvit pomalu a být v klidu! připojuju se k tim, kteří psali, že nejlepší je se chovat úplně normálně, přirozeni a jenom snad připojim, že dobrý je nekoukat se zaryti někam vedle a předstírat, že žádný problém nevidíte, a taky nedoplňovat slova, která ze sebe nemužeme dostat!! To mi dokáže fakt rozeílit (teda když to ten člověk dělá ve větší miňe...)

[Jenda15]

Rozhodně souhlasím s Honzou. Když někdo začne napovídat slova, co nemožu říct, začínám být děsně naštvaný. prostě nás (balbutiky) nechte mluvit, kam ten spěch?

[Martin]

Jenom bych doplnil to,že druhu koktavosti je mnoho druhu a na každého pusobí chování druhých jinač a k tobě Honzo,to že tobě nepomůže nebo ti dokonce naštve to,že když ti někdo řekne že máš být v pohodě či v klidu a ať mluvíš pomalu,potom si musel být pěkně naštván,když jsi šel pokoždé od logopeda/logopedky,protože tam jsi to musel slyšet.Samoozejmi že by nás měl každý člověk brát úplně normálně,protože normální jsme :!:Zdravím všechny balbutiky i nebalbutiky,kteří si etou a poíspívají na tyto stránky.a ps.:Rhette,žiješ ještě .hoj

[Honza]

Ono od logopeda je to něco jinýho než od normálního člověka...no ale pokud by to bylo to jediný, co bych od logopeda uslyšel, tak bych asi naštvanej byl, protože to je taková rada nad zlato, na to bych vážně přišel sám...ale rozhodně máš pravdu v tom, co tady furt omlýváme dokola, že to je individuální. Na mi třeba nemají žádný efekt nějaké nácviky plynulé řeči ani relaxace nebo nějaký umělý navození klidu, naopak sem též docílil velkýho zlepšení tím, že jsem s tím smiňenější a tolik na to nemyslim...

[drobas]

rozhodne bych se pripojil k Honzovi...jako to, ze mame mluvit pomalu atp. slysime uz od ty doby co koktame a kdyz ti to rekne nekde na ulici cizi clovek se kterym se seznamujes tak to podle me vyzni trochu jako kdyz mluvis s ditetem...nejlepsi je urcite prirozenej rozhovor, zadny vyjimecny chovani, pokud dotycna osoba ze sebe nemuze dlouho dostat jedno slovo, tak v mym pripade bych uvětal trochu pomoc (dvouhlasne to reknu vetsinou bez problemu), ale je to individualni jak uz tu bylo receno...

[Overgrounder]

Myslim, ze uz to tu nekdo nekdo změnoval, ale alespon v mem v pripade dosti zalezi na tom, s kym se bavim. Snazim se tento klic uz hezkych par let vylustit a pojmenovat, ale zas tak dobry psycholog patrne nebudu. Dam priklad. V minulem zamestani jsem mel sefovou, zenskou, ktere jsem si absolutne nevazil a pranic mi nezalezelo na tom, co si o mne mysli. Jakkoli to zni paradoxne, bylo to tak. Pri kazdem rohzovoru s ni jsem koktal. Pri kazdem. Snazil jsem se techto rozhovoru vyvarovat, ale ne z motivace predejit trapasum z koktani. Proste se mi s ni mluvit nechtelo. Nastesti ta prace nebyla toho druhu, ze komunikace s ni byla nutna.
Naproti tomu moje nova sefova je skvela. S ni se bavim, protoze za a) musim a za b) chci! Ani jednou jsem nezakoktal. Ona mluvě pomalu, zretelne, vysila kč mne signaly naproste pohody, vyrovnanosti, vzdelanosti a zdraveho sebevedomi, coz je presny opak me byvale sefove.
Celkem shrnuto, tyto dve zeny (resp. jejich protikladne osobnosti) predstavuji a urcuji vysledek toho meho patrani. důvody jsou jasne a zrejme. Ale pak prijde situace, kdyz potkam nekoho, kdo na mne pusobě stejne jako nova sefova, a ja si jisty vůbec nejsem... Typum stare sefove se snazim obloukem vyhybat Ne kvůli tomu, ze koktam, ale proto, ze se mi tento typ silne protivi.
Uznavam, ze můj prispevek je malinko offtopic, ale nedalo mi to. Zkratka jsem tim chtel vyjadrit absolutni nedefinovatelnost vhodneho chovani cloveka, ktery s balbutikem mluvě. Je to totiz nekolik faktoru, ktery cely tento proces ovlivnuji. Hovorim zde o procesu, nebot mezi obema komunikujicimi se vytvari dvouclenny vztah, pricemz kazdy z nich speje smerem, kdy se jedinec musi podrizovat faktu, ze rec a plynulost je narusovana koktanim. Dale je to samosebou psychicka pripravenost a odolnost, mira zavaznosti situace, prostredi a osobnost "toho druheho". A zde je treba si uvedomit, ze i pro nej plati ty jeho faktory a ty uz někdo neodhadne, tim padem se neda odhadnout ani stret negativni ci pozitivni emoce, ktera rec a vztah k ni vymezuje.
Bohuzel, vyse změnene je jen z nekolika mnoha aspektu, ktere moji rec ovlivnuji. Ale to uz je o jine debate. Zdar vsem!

[StáleHost]

[Overgrounder]

Tak, tak, nemohu jinak, nez se s tebou ztotoznit. Take u me jsou dny, kdy nezakoktam, kdy jsem si jisty, kdy si mohu mluvit co a jak se mi zachce. Ale pak jsou dny, kdy mi to vůbec nejde. Zde je treba priznat - coz take zodpovedne cinim - ze můj nejvetsi problem je lenost snazit se. Snaha sice vzdy nutne neznamena uspech, o tom zadna, ale rozdil je znatelny. Zde ovsem prichazi jasna definice, jiz si změnil i Ty. Pokud chci na nekoho zapusobět, ucinit dojem, zanechat pozitivni vzpominku, pokud je to clovek, na nemz mi zalezi (at uz jakymkoli způsobem), pak je mnohem jednodussi snazit se. Jenze clovek je tvor od prirody liny a tak si hleda podvedome vymluvy, proc se nesnazit. Jedna z tech nejpohodlnejsich je: "Koktam? No a,... bude me muset takoveho brat!!!" Mozek je previt, on si to prebere po svem, a tak vyhodnoti potencialni "obet" jako neskodnou pro osobně rozvoj sveho majitele a ulisne mu podsouva: "Jsi to ty, tak za co se stydet. On je tim, kdo se s tim musi vyrovnat. Ty uz jsi se vyrovnal!"
Pravdou vsak je, ze nad timhle clovek v kazdodenněm zivote absolutne nepremysli. Mam zavedene mechanismy, ktere funguji vzdy stejne a presto modifikovane vzhledem k situaci a protejsku. Vim presne, kdy se zakoktam, vim presne, kdy behem hodiny nezakoktam ani jednou, ackoli nezavru pusu
Mohu rici, ze naproti pekne zenske v tlumenem svetle vinarny, s pohledem vpijejicim se do jejiho usmevu, v harmonickem porozumeni, jakeho jsou schopni jen muz a zena, v nesmelem světu dohorivajici svicky a slovy sladkymi jak cukr na koblize, tam jde vsechno uplne samo. Podle mne je to dost o mimoverbalni komunikaci. Oci, pohyby a tak...
Ale kdyz vedle mne v aute sedi kolega a pred nami je 200km, pak debata s nim opravdu nekdy stoji za to
Ale nestezuji si, vzdyt je to prece on, kdo se s mym koktanim musi vyrovnat, no ne???

[Honza]

[Rhett]

Mám-li mluvit za sebe, jsem rád, když mi druhý vyslechne, když počká. Nejhorší je, když se ten druhý snaží napovídat - to je opravdu psycho. Ale přiznávám, že mým snem je to, aby mi mí blízcí (a to slovo "blízcí" bych rád zduraznil) říkali, že mám zpomalit, zklidnit. Jenže to je asi nereálné - to přece po nich nemůžu chtít. Jinak mé koktání samozřejmě závisí na tom, s kým mluvím. Jestli je to rozhovor, kde jsem v podoízené pozici (např. na úřadi nebo když jdu o něco žádat na vedení), tak to je šílené. Když jsem v nadoízeném postavení já, jsem King. dobře se mi také mluví, když mluvím s blízkými lidmi. Jenže když už jsou to opravdu blízcí lidé (rodina, přátelé), mluví se mi hůř, protože si už asi můj mozek nedává takový pozor. Je to prostě zajímavé - občas zapláeu, ale také se i často zasměju, jak je ten život prostě pestrý a nevyzpytatelný mějte se fajn.