Balbutická komunita

[Ondra]

Ahoj,
chtěl bych se zeptat, zda-li je někdo v této komunitě ženatý či vdaná? Mě svatební obřad čeká za nějaké tři měsíce a už kvůli tomu nemohu skoro spát.. Svou snoubenku miluji a manželství se nebojím, co mě ale děsí, je ticho ve svatební síni a očekávání desítek hostů, až ze sebe vytlačím to osudové "ANO". Se svou koktavostí žiji již skoro 25 let, takže mám ledasco vypozorováno a ledasco jsem zvládl (maturita, obhajoba VŠ práce, pohovory, školení...), ale musím se přiznat, že tohoto osamoceného slovíčka se skutečně bojím...

Neporadíte mi někdo, kdo to už má za sebou, nějaký fígl? Ráno s panákem něčeho ostřejšího samozřejmě počítám... Díky moc, držte se...

[zdendaobratle]

[adam]

Když se bolím nějakého slova, tak si před něho dám nějaké písmeno, nebo spojku, které neřeknu tak nahlas jako to samotné problémové slovo.

Např. místo "ano", řekni třeba "vano" s tím, že to písmeno "v" řekneš hodně potichu a nebo ti to bude stačit říct v duchu. Pak už to celé z tebe jen vyjede

Občas takhle plácnu nějaký nesmysl a když mi někdo nerozumí, tak mu to zopakuji už bez toho přidaného písmena.

PS: taky to budu cca za rok řešit

[zeta]

Ahoj, úplně Tě chápu. Už jsem teda vdaná docela dlouho (2001), ale byla to fakt noční můra. Vůbec jsem neřešila šaty, dorty a další pitominky ale to debilní ANO.Ještě jsem přinutila svého nastávajícího, aby se šel zeptat, jestli by to bez toho ANO nešlo. A fakt nešlo!! Takže mega stres a když konečně ten okamžik nastal, vyhrkla jsem to dřív, než pan starosta dohovořil. Všichni se zasmáli a pohoda. Blbý je, že nemůžeš říct třeba jo nebo souhlasně zamručet . Ale neboj, zasměješ se tomu. Ale až PO .

[mh]

Buďte rádi, že jste rádi... Já měl před naplněným kostelem celý slib:

Já (.....) odevzdávám se tobě (.....)
a přijímám tě za manžela(ku).
Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost,
že tě nikdy neopustím
a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé
až do smrti.
K tomu ať mi pomáhá Bůh.

Snad nikdy jsem nebyl šťastnější a vystresovanější zároveň.