Balbutická komunita

[SGvagon]

Dobrý den,

velice dlouho jsem zvažoval napsání sem na toto forum, ale v poslední době jsem na pokraji svých sil s bojem s koktavostí. První příznaky jsem na sobě zpozoroval cca. ve 4. třídě základní školy, před tím co si pamatuji, tak jsem skoro vůbec nekoktal .

Je mi 19 let , vystudoval jsem obor ekonomika podnikání zakončený maturitou (netuším vůbec jak jsem ji mohl dát a plynule mluvit před komisí) , ale od té doby na sobě pozoruji vyšší koktavost , nehorázný stres a deprese z něčeho, co nemusí ve skutečnosti nastat, možná proto jsem nezkusil vysokou školu . Snad toho nebudu v budoucnu litovat .

Nyní dokončuji autoškolu a jsem opravdu v nehorázném stresu , srdce mi buší a nemůžu ani pořádně spát . Věřím že po dokončení závěrečných zkoušek z autoškoly, to bude trochu lepší, ale jak jsem psal, tak s přibývajícím stresem se zdá, že mám větší koktavost, zvláště u slov začínajících na Da , Sla , Ně , My , Ta a podobně.

Rád bych s tím něco udělal a proto bych se rád zeptal , co byste mi doporučili jako první krok k překonání stresu a depresí či přímo jak se zbavit koktavosti samotné. Jelikož kvůli koktavosti nerad chodím do společnosti (ale rád bych) a začínám být strašně uzavřený, ale ve skutečnosti vůbec nechci !

Jinak když mluvím sám nebo v blízkosti známého člověka (rodiče , kámoši ) tak tolik nekoktám a dokáži se vymáčknout , ale jakmile nastane situace kdy mám jít do společnosti (objednat si lístek na autobus nebo vlak, něco si koupit v samoobsluze) je pro mne takřka nezdolatelný úkol.

Předem děkuji za jakoukoliv radu a pokusím na sobě zapracovat tak, abych se koktavosti zcela zbavil, zda-li je to vůbec možné .

[Klitoris]

[SGvagon]

OK, díky zkusím to .

[Mboy]

Ahoj, já se taky hodně stresoval.. celou střední školu jsem prostresoval, ale potom jsem se nějak začal učit s tím vším žít. Koktavost nikdy nevyléčím a čím víc budu ve stresu, tím to bude jen a jen horší.. Moje rada je taková - nestresovat se.. nemá to cenu.. já vím, že to někdy nejde, znám to.. ale je lepší se zastavit, vydechnout a začít mluvit v klidném stavu. Já osobně bych ve stresu neřekl ani slovo, proto se snažím se vůbec nestresovat

[maulwurf]

Moje zkušenost je taková, že čím jsem starší, tak tím míň už řeším svoji koktavost, což se i projevuje na plynulosti mojí řeči.
Snad úplně nejvíc jsem koktal na konci základní školy a pak i na střední - tedy v době dospívání, kdy jsem si nejvíc uvědomoval svoji "poruchu", která mi samozřejmě bránila v navazování vztahů s okolím. Jenže vše bylo jen v mojí hlavě - ten stres z toho, že se ztrapním, znemožním atd.
Dnes je mi 34 let a svoji koktavost už téměř vůbec neřeším. Časem totiž zjistíš, že lidé kolem tebe mají spoustu jiných starostí, než aby se zabývali tím, jestli koktáš nebo ne. A když si tohle časem uvědomíš, nebudeš se už tolik stresovat, jestli koktáš - a i tvoje řeč pak bude plynulejší. Člověk se musí naučit s tím žít a hlavně se musí naučit mít sám sebe rád a být pozitivně naladěný.

[Pajaaa]

Zdravím zakladatele tématu !

Jedna otázka na začátek, koktáš i při šeptání ? I já jsem před lety autoškolu dělala a nemohla jsem kvůli ústní zkoušce vůbec spát, týden jsem nespala, byla jsem z toho uplně na nervy, jako kdybych maturovala , pak mě napadlo, že zahraju nachlazení a ztrátu hlasu, instruktora i inspektora jsem s tím obeznámila s omluvou až v automobilu a bylo to uplně v pohodě, prostě jsem mu zašeptala celou odpověď na jeho otázku a bylo (já při šeptání nekoktám). Samozřejmě je dost omezený přístup, ale v tuhle chvíli mi pomohl dost.

A jak řešit ostatní situace ? Snažit se je co nejméně podstupovat, ano moje okolí mi stále říkalo, že s tím musím bojovat, ale po tom, co jsem si několikrát šla odhodlaně koupit dvacet deka salámu a při tom jsem se zakoktala, bylo mi hrozně trapně, cítila jsem se méněceně a celou cestu domů jsem probrečela, jsem si řekla, že už tohle prostě podstupovat nebudu, když vyloženě nebudu muset. Do řeznictví a podobných krámů vůbec nechodím, i když bych moc chtěla, oblečení si nakupuji v běžných obchodech, který slouží jako "samoobsluha", jízdenky se snažím zamlouvat přes internet... A když už nějaká taková situace nastane a já se zakoktám, jsem z toho prostě den dva špatná, přičemž se mi stresem mluvení ještě zhorší a jde to takhle stále dokola....

Velikou oporu mám ale v příteli, ten o mém problému ví a stále a neustále mi říká, že si toho už ani nevšímá, což je samozřejmě moc milé, ale balbutik žije převážně sám se sebou a bohužel se svojí poruchou, pokud se přes tento problém nedokáže přenést.. - Já to stále nedokážu.

Bohužel já jsem už od malička takový stresař, stresuje mě snad všechno..

V mém případě je hrozně zvláštní, že mám dny, kdy nekoktám skoro vůbec, cítím se fajn a pak mám dny, kdy ze sebe nemůžu dostat vůbec nic, v těch "lepších " dnech vždycky doufám, že už to tak bude napořád, ale pak se zase vrací "špatné" dny, které trvají a trvají....

[gogo]

Mě osobně uklidňuje, že za cca 60 let se u mě problém s koktáním vyřeší sám o sobě, ale možná i dřív

[Ales Vavrousek]

Mam stejne pocity, buseni srdce, stazeny hrudnik apod. Zajdi si na psychologickou ambulanci, me na to pomaha polovicni davka antidepresiv, ktere mimojine resi i muj problem tzv GAD - http://cs.wikipedia.org/wiki/Generalizovan%C3%A1_%C3%BAzkostn%C3%A1_porucha

Ale v zadnem pripade te tu nechci diagnostikovat, to musi udelat specialista :)Jenom pisi o vlastni zkusenosti.

Co beru tu polovicni davku (nez jsem mel puvodne brat) tak uz zdaleka tolik netrpim sevrenym hrudnikem a busenim srdce. Uvazuji ze ale zkusim brat celou pilulku jestli to bude jeste lepsi.

Pozor jako u vsech antidepresiv, clovek je nesmi vysadit! Brat je ve stejnou dobu je rovnez dulezite.

Hodne stesti.