 |
Balbutická komunita fórum o všem možném a koktavosti nejvíc:-)
|
Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma |
Autor |
Zpráva |
Mboy
Založen: 28.10.2013 Příspěvky: 13
|
Zaslal: po říjen 28, 2013 1:44 pm Předmět: Můj příběh.. |
|
|
Zdravím,
i já bych chtěl přispět svým příběhem. Je mi skoro 22 let a koktám prakticky již odmala, díky nehodě, která se mi přihodila v době, když jsem začínal mluvit. Od té doby jsem rok nepromluvil ani slovo. Poté jsem mluvit začal, ale s tím, že jsem zadrhal. Rodiče si nevěděli rady, navštěvovali jsme logopedy, psychology a dodnes si pamatuji, jak jsem musel jednou měsíčně na akupunkturu, která mi vůbec nepomohla. Měsíc jsem strávil i na dětském oddělení, dodneška nevím k čemu to vlastně bylo. Na základce se mi posmívali a to hodně srazilo tehdy mé sebevědomí. Celkově právě základka byla utrpením! Poté přišel přechod na střední školu a já své ztracené sebevědomí opět začal nacházet. Seznamoval jsem se, chodil jsem ven, stával se ze mě jiný člověk. Sám jsem se divil i tomu, že právě maturitu jsem dal s přehledem i s pochvalou inspekce, která tehdy u maturit dohlížela. Jak to tak ale bývá, po čtyřech skvělých letech jsem musel střední opustit. Přihlásil jsem se na vyšší odbornou školu a tam opět začalo moje "trápení" . Psát seminárky, prezentace, které se musí vykládat před celou třídou. Nejhorší je, že jsou v každém předmětu. Svou mluvu beru v pohodě, jsem s ní smířen, ale proti tomuto se prostě neobrníte. Ten stres přijde i když nechcete, myslíte na to dva předem a nemáte se jak připravit. Každým dnem se děsím toho, jak to bude s hledáním práce. Myslím si o sobě, že jsem inteligentní člověk, ale je mi jasné, že na pracovním pohovoru radši přijmou někoho s normální řečí, než mě. Třeba se objeví štěstí, kdoví Lidé mě berou normálně, v pohodě.. někdy se někdo zasměje, když nemůžu něco říct, ale lepší je takové lidi neřešit. Moje noční můra je telefonování a úřady. Minutu před tím, než někam vejdu mluvím plynule a krásně. V tu dobu, když tam vlezu nemůžu říct ani "dobrý den". Jsou dny, kdy to na mě nepozná nikdo, že koktám, ale jsou také dny, kdy je lepší snad ani nevycházet. O chození na rande ani nemluvím, s tím má zkušenosti asi každý z nás, no ne? S koktáním jsem smířený a sám jsem zvědav jak to bude celé pokračovat. Jestli se mi to někdy zmírní, nebo ne. Kdoví.. Budu rád, když mi třeba poradíte, napíšete svůj názor. Rád pokecám  |
|
Návrat nahoru |
|
 |
zdendaobratle
Založen: 6.11.2013 Příspěvky: 79 Bydliště: Obratan
|
Zaslal: st listopad 06, 2013 7:08 pm Předmět: Re: Můj příběh.. |
|
|
Mboy napsal: | Zdravím,
i já bych chtěl přispět svým příběhem. Je mi skoro 22 let a koktám prakticky již odmala, díky nehodě, která se mi přihodila v době, když jsem začínal mluvit. Od té doby jsem rok nepromluvil ani slovo. Poté jsem mluvit začal, ale s tím, že jsem zadrhal. Rodiče si nevěděli rady, navštěvovali jsme logopedy, psychology a dodnes si pamatuji, jak jsem musel jednou měsíčně na akupunkturu, která mi vůbec nepomohla. Měsíc jsem strávil i na dětském oddělení, dodneška nevím k čemu to vlastně bylo. Na základce se mi posmívali a to hodně srazilo tehdy mé sebevědomí. Celkově právě základka byla utrpením! Poté přišel přechod na střední školu a já své ztracené sebevědomí opět začal nacházet. Seznamoval jsem se, chodil jsem ven, stával se ze mě jiný člověk. Sám jsem se divil i tomu, že právě maturitu jsem dal s přehledem i s pochvalou inspekce, která tehdy u maturit dohlížela. Jak to tak ale bývá, po čtyřech skvělých letech jsem musel střední opustit. Přihlásil jsem se na vyšší odbornou školu a tam opět začalo moje "trápení" . Psát seminárky, prezentace, které se musí vykládat před celou třídou. Nejhorší je, že jsou v každém předmětu. Svou mluvu beru v pohodě, jsem s ní smířen, ale proti tomuto se prostě neobrníte. Ten stres přijde i když nechcete, myslíte na to dva předem a nemáte se jak připravit. Každým dnem se děsím toho, jak to bude s hledáním práce. Myslím si o sobě, že jsem inteligentní člověk, ale je mi jasné, že na pracovním pohovoru radši přijmou někoho s normální řečí, než mě. Třeba se objeví štěstí, kdoví Lidé mě berou normálně, v pohodě.. někdy se někdo zasměje, když nemůžu něco říct, ale lepší je takové lidi neřešit. Moje noční můra je telefonování a úřady. Minutu před tím, než někam vejdu mluvím plynule a krásně. V tu dobu, když tam vlezu nemůžu říct ani "dobrý den". Jsou dny, kdy to na mě nepozná nikdo, že koktám, ale jsou také dny, kdy je lepší snad ani nevycházet. O chození na rande ani nemluvím, s tím má zkušenosti asi každý z nás, no ne? S koktáním jsem smířený a sám jsem zvědav jak to bude celé pokračovat. Jestli se mi to někdy zmírní, nebo ne. Kdoví.. Budu rád, když mi třeba poradíte, napíšete svůj názor. Rád pokecám  |
Ahoj Mboy Ve 22 letech se může hodně změnit ale asi se mu chtít a překonat strach a obavy.Já myslím, že na vysoký škole jsi najdeš zase svoje kamarády , kteří tvůj problém pochopí jak na střední skole.Mluvit před několika studenty není žádná slast to tě chápu , každý na tebe kouká co řekneš a porozuje , co i já nemám rát a hned spanikuji a začnu zadrhávat a radši to hned ukončím a cítím se nejistě i když to jsou hodně dobří známí a je přitom klit. Mě je 55 let a taky mám problémy s pozdravem dobrý den a nashledanou, myslím že stím bojuje každý , musím si počítat do tří nevím proč ale hodně mě to pomáhá.Když jsem v pohodě tak mluvím docela dobře , hodně mě pomohl kamarád , kterým jsme spolu založili kapelu takovej metálek. a ten mě nabídnul práci u sebe v bistru v místě bydliště tam sem se rozpovídal a všechno ze mě spadlo kamarádi a známí sice mě občas řekli kokoška ale ne ve zlým , já jsem to přijmul a taky mě docela chránili před cizími lidmi co měli proti mě problémy , hned ho usadili.S koktáním nebo se zadrhováním jsem se taky smířil ale po náštěvě na techto stránkách jsem se začal zase na sobě pracovat hlavně se řečí dalo my to inspiraci jak zlepšit řeč tak si čtu a více mluvím . I když nesnáším svůj nahranej hlas tak se snažím si ho nahrávat. Rada hlavně se neboj a mluv jinak se měj Zdenek _________________ jsem balbutik |
|
Návrat nahoru |
|
 |
gogo
Založen: 3.1.2009 Příspěvky: 211
|
Zaslal: so listopad 09, 2013 12:24 pm Předmět: |
|
|
To mě zase kamarádi začali říkat kokot, a byla to pro mě strašná legrace, takže se záhy staly kamarády bývalými. Teď žádné kamarády nemám a je to lepší, mám svoji hrdost a nehodlám se jakýmkoliv způsobem nechat ponižovat. Někteří lidé mají IQ zmoklé šišky a to i na vysoké škole. |
|
Návrat nahoru |
|
 |
|
|
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
|
Powered by phpBB © 2001, 2005 phpBB Group Czech translation by Azu; Revised by drake127
|