Balbutická komunita

[gogo]

Tak už jste někdo přišel s nápadem, co s tím problémem dělat? :DD

[Honza_B]

jasný, zkusit se vymáčknout

[gogo]

Teda já miluju tyhlety optimisty :). Já myslel spíš domluvit nějakou tu hromadnou sebevraždu.

[gogo]

Ve svých 23 letech jsem se začal bát chodit ven. Má to někdo taky? :)

[maty]

Ja jsem se taky asi pred pul rokem zacal bat chodit ven. A kazdou malickost radci resim pres pocitac. A nedokazu si predstavit jak to pujde dal, ale neco s tim musim udelat, jinak se z toho snad zblaznim. Ted jsem zacal schanet penize na novou mluvu. Doufam, ze mi pomuze. Jinak si asi koupim pevnej provaz.

[gogo]

Děkuju za odpověd, tak je nás víc :DD Já chodím ven večer, to je klídek a pohoda :D

[Honza_B]

Hoši, tak nevim jestli si děláte srandu nebo to myslíte vážně. Jestli vážně, tak je to smutný. Já teda koktám, ale nevim jak moc v porovnání s váma. Komunikace s lidma je pro mě v práci na denním pořádku a to i po telefonu. Telefonování sice nemusim, ale jdu toho. Co vůbec děláte? Pracujete?

[gogo]

Zřejmě si myslíš, že koktáš. :) Asi se zadrhneš 2 krát za den a považuješ se za balbutika :) Já se snažím studovat a brigády si vyhledávám pouze manuální :)

[maty]

tak ja zadrhavam u skoro kazdeho slova a dost mi to vadi. Nekdy si rikam kdyz to vadi me hodne, tak jak moc to asi vadi okoli. Jinak jeste hodim do skoly a kdyz jdu na brigadu tak jedine k tatovi do prace

[Honza_B]

Ne, já opravdu koktám. Koktám od 4 let, tedy od té doby, co jsem začal mluvit. I můj táta koktal. Vim jaký to je. Jen prostě postupem věku jsem asi ve větší pohodě, i když moje řeč neni žádná sláva. Určitě jsou lidi na tom hůř než já, poznal jsem takový. Na střední škole jsem chodil taky jen na manuální brigády. Pacoval jsem i v Mc´Donalds, ale když mě po nějakym čase dali za pokladnu, tak ze mě moc nadšený nebyli. Kvůli koktání mě vyhodili. Pak jsem začal dělat sanitáře v nemocnici. To jste v kontaktu s lidma pořád a mě se to líbilo. V podstatě jsem si cvičil řeč každý den v práci. Teď jsem zdravotní sestra a dělal jsem i na záchrance. Ani začátky jako zdravotní sesta nebyli žádnej med. Práce je to poměrně náročná a na dřívějších pracovištích mě kvůli mojí řeči pomlouvali, ale do očí mi nic neřekli. Jeden čas jsem se na to chtěl i vykašlat, ale zůstal jsem a ničeho nelituju. Člověk někdy musí hlavou proti zdi.

[gogo]

Musím říct, že tě obdivuju a přeju a hodně štěstí. :) Je fakt, že se musíme snažit, páč za chvíli umřeme :) Život je krátký

[gogo]

Poslední dobou nikdo nic nepíše, tudíž není co číst. Asi jste všichni už rezignovali a nebo něco zkoušíte. :-)

[Klitoris]

tak ja musim za seba povedat ze skor to bolo o dost horsie ako teraz.. ale postupom casu sa mi rozpravanie zlepsuje..

a to preto, ze sa snazim prekonat ten strach z toho ze zlyham a z tej socialnej fobie, ktora je len pretvarka ktoru sme si samy v hlave vytvorili.

Mne velmi teraz pomaha ze chodim na rozne pohovory v anglictine, co je o dost lahsie ako v slovencine, anglina je lepsia na rozpravanie, ovela a tym ze idem do tychto situacii len pocitujem ze to bol len strach, debilna fobia z ludi, zo zlihania... takze moj nazor je:

Vyhladavajte tie najtazsie situacie z ktorych mate nocne mory a myslite si ze ich nemozete zvladnut ze to je nad vase sily.

a potom samy uvidite ze to vlastne nebolo vobec tazke.. je jasne ze to nazaciatku nebude na 100% ale tym ze do tychto situacii pojdete len prekonate tu barieru a je to.

nemozete donekonecna utekat.. ja som dakedy koktal ale dostal som sa z toho takym istym sposobom....

teda ok rozpisem sa trochu nemam co robit.

Na zakladnej skole som koktal, ale nikto o tom nevedel lebo som to tajil.. boli sme blbe decka, a ja som si ani neuvedomoval co to obnasa koktat, len som nechapal ze jak je mozne ze chcem nieco povedat a nejde to.. ale neriesim som to vobec ani som na to nemyslel.

V jeden den mi ucitelka dala za ulohu spravit nejaku slohovu pracu, ktoru kazdy jeden z triedy musel precitat nahlas pred vsetkymi v triede..

velmi som sa z toho bal, lebo som vedel ze to nemozem zvladnut, mal som strasnu tremu..

prisiel som na rad a povedal som ze to nemam hotove.. ucitelka sa dost nastvala a ostal som jediny v triede kto to nemal za sebou..

tak mi povedala ze na druhy den to musim mat a este predtym ako vojde do triedy, budem stat a cakat ju.

takze to bol des a hroza, ale som bol cely spoteny z toho cakania a nakoniec prisla nejaka druha ucitelka, ktora moju zastupovala.. tak mi odlahlo.. ale nevymotal som sa z toho, na dalsej hodine ma vyvolala a musel som ist do toho ci sa mi to paci alebo nie.


A neuveritelne... tym ze sa vsetci na mna pozerali, tym ze som mal taku tremu a vsetko kutomu som bol velmi velmi nerovozny stremovany no a jak som zacal citat.. zacal som citit taku pohodu ze to vlastne vobec nebolo tazke.. a prestal som koktat po tom a prekonal som fobiu.

No od 14 rokov to mam zase a som v haji

[marian689]

Kupit si knižky,naštudovat o koktavosti čo sa len da a konat.