Balbutická komunita

[palino]

volam sa palo, budem mat 21 rokov. zajakavanie sa u mna zacalo ked som mal 5, neskor sa zhorsovalo vdaka problemom v rodine, ktore namna doliehali. na zakladnej skole som casto krat trpel, mal som rad vela predmetov a kedze som mal uz od malicka velky prehlad vedel som viac veci ako moji rovesnici. v skole som to vsak mohol prejavit len malokedy, pretoze len malokedy som nabral odvahu vyslovit odpoved na otazku od ucitelky. sebavedomie na nule, posobil som introvertne [v skutocnosti som viac extrovert]. pred nastupom na strednu skolu som si precital par motivacnych knih, co sa neskor ukazal ako dobry tah. nakupil som si nove oblecenie [spestril som cierno-biely satnik), zacal som sa na svet pozerat optimistiskejsie, viac som sa usmieval, zacal som byt aktivny. vysledok na seba nenechal dlho cakat. za par dni na novej skole sa zo mna stal respektovany clen triedy. zacal som pocitovat stastie. ozajstne vnutorne stastie a psychicku pohodu. vdaka tomu sa mi zlepsila aj moja rec. no zdaleka nie uplne.
hned ako to bolo mozne, nasiel som si brigadu- roznasal som casopisy do schranok(ano, musel som zvonit ludom do bytov a zhovarat sa s nimi, vela krat to bolo naozaj tazke...) no citil som, ze mi ta praca dava nieco ovela viac ako len par drobnych mesacne. postupne som prehlboval svoj vseobecny rozhlad a slovnu zasobu(co je pre nas velmi potrebne, kedze castokrat vieme dopredu ktore slovo nevyslovime, t.j. treba ho nahradit inym). od 12-tich sledujem politiku, ekonomiku, moj sen je raz posobit v tejto sfere. isiel som teda studovat ekonomiku na vysku, popri tom som zacal rozbiehat politicku karieru- od robenia kampane v parlamentnych volbach pre nemenovanu politicku stranu som sa dostal po roku na kandidaturu na post poslanca mestskeho zastupitelstva v komunalnych volbach v nasom meste (cca 12 000 obyvatelov). bohuzial som neuspel, zivot ide dalej... tento tyzden som dostal ponuku na staz na jednom ministerstve. studujem co ma bavi, robim, co ma bavi, v kolektive som vzdy oblubeny. som STASTNY!
pocas kampane sa stala zaujimava vec. v den, ked nam (ako aj celemu mestu) prisiel do schranky letak s mojou tvarou v popredi, povedal som si, ze ak som dokazal toto, dokazem sa naucit rozpravat normalne. presiel som na nete vela stranok (aj tuto, vela mi pomohla). minuly tyzden som mal prve sedenie u psychologa, som presvedceny, ze mi to pomoze.
otazka je- chcem to naozaj prekonat? kde by som bol keby nemam tento handicap? je to handicap? skor to beriem ako dar, pocujete spravne. som presvedceny , ze by som nebol tam, kde som, keby rozpravam normalne. ked vam nieco nie je umoznene tak o to si viac vazite ked vam to ako-tak umoznene je. ako v nasom pripade komunikacia s ludmi.
dufam, ze som vas motivoval svojim pribehom. zivot je prikratky, rozpravajte sa o vasom probleme, cim viac ludi o nom bude vediet, tym viac sa budete citit "normalne".
drzim vam palce
PS: chcelo by to nejake celoslovenske stretnutie balbutikov, myslim ze viaceri z nas by to uvitali

[Honza]

Ahoj, skvělý příspěvek! Přeju nám všem, abychom k tomu přistupovali stejně jako ty.

Pokud se někdy budeš chystat do Prahy, tak rádi uspořádáme česko-slovenský sraz! Nevím, ale jestli je v našich silách dostat naší skupinu na Slovensko

[palino]

[Honza]

Ahoj, držím palce, ať vám to vyjde! Pro nás všechny z našeho pražského sdružení to je výborná zkušenost a jsme rádi, že jsme se do toho pustili. V zahraničí jsou takovéto svépomocné skupiny běžné, je škoda že se tomu u nás (v Čechách a na Slovensku:) nevěnuje taková pozornost.