Balbutická komunita

[Thomásh92]

Tak jako vybračet jsem se sem nepřišel,. ale tak něco o sobě napíšu začal jsem koktat od 8.třídy, to naši byly 4roky rozvedený, ale začaly jinačí starosti, vubec nevím, jak ale prostě jednoho dne jsem měl mluvní cvičení a nemohl jsem nic říci a dostal jsem 5ku, druhý den to samé, a pak jsem to řekl máme proč mám 5ky, a takjsem to šli řešit, dozvěděl jsem se že mám Balbuties.. Docela jsem měl a mám problém se sblížit s dívkou, nejdřív jsem myslel že to je tréma , nebo její krása, ale potom jsem přišel že jsem nervozní a bojím se odmítnutí, a proto asi nemám moc kámošů. ted jsem na střední ve druháku, a mám zase dívku, v jejíž přítomnosti nekoktám vubec. ale přistihl jsem se že poslední dobou koktám víc, než kdy jindy, nevím asi jsem moc rozpolcený. a nebo to je tak ytím že v občance, máme řečnická cvičení a já myslel že je musím také dělat, ale nemusel jsem je prý dělat, a tak jsem je četl a celá třída se pochichtávala to by mi zase tolik nevadilo ale všiml jsem si že se směje i učitel, a potom i v čestině s tím samým při čtení slohové práce. Nikdy jsem neměl problém při čtení ale asi na Střední se to zlomilo. a poslední práce v občance to jsem koktal celou dobu, a smál jsem se taky protože se nedalo nic jinýho dělat. schválně jsem přeskakoval řádky abych to měl za sebou. ale dostal jsem jedničku, ale zase se učitel smál. A ted se mám vidět s rodiči své přítelkyně mám strach že se ani nepředstavím, a štve mně to koktání, je to nepříjemné, nemužu nic ani se na něco zaptat v obchodě, škole... Zajímavé je že nekoktám když vykřikuji v hodinách nebo se hádám s učiteli, ale stačilo by říci zopakuj mi to a nevykoktal bych se. Tod vše

[HALiS]

strach je svinstvo, to znám

[Thomásh92]

to je no, ale tak snad se s tím někdy vyrovnám(e), dočetl jsem se že i John Scatman ten zpěvák byt Balbutik, a založil vše na svém koktání, a prý jak dělal ty rozhovory tak po čase i přestal koktat, a ty jeho písničky jsou za com, Hlavně ten song kde využil své koktavosti Scatman

[-pepa-]

Čau Tome, taky chodím do druháku a mám podobný problém. Mým problémem není až tak koktání, ale spíše zadrhávání. Někdy je to vážně hrozné. Třeba dnes jsem se ve škole při čtení 2x příšerně zasekl asi na 6sec. Jenom jsem jakoby chrčel a nebyl schopen říct ani slovo.
Je ale zajímavé, že když nemám připravené co přesně budu říkat (třeba okamžitá reakce na otázku), tak mluvím líp, protože musím přemýšlet a nestíhám u toho taky koktat. Snažím se s tím bojovat. Když se uvolním, je to lepší, člověk si musí hlavně věřit a být sebevědomý.
Bohužel pozoruji, že se mi to stále zhoršuje. Kvůli tomu o tom čím dál tím víc přemýšlím. hodně zdaru

[Thomásh92]

Ahoj Pepo, tak já se ted dost zhoršuju, jako nikdy jsem něměl problémy se čtením ted je mám, před tím než mi to začalo jsem mohl povídat hodiny o čemkoliv, ted to raději napíšu, a nebo si to pro sebe myslím, když se nejedná o zkoušení ale třeba o vyrušování tak to je v pohodě, ale jinak nedávám nic. a dost mně to štve. a nejlíp mluvím a čtu když jsem sám. jsem přemýšlel že bych si to vše nahrával a pouštěl to, ale jako já nesnáším když slyším svuj hlas. tak docela v prdeli. ale tak tobě taky dost zdaru, a měj se zdar

[Rhett]

Ahoj Tome. Hm, je to asi drsné, když člověk stojí před třídou a koktá... ale je to výzva... zaujmout obsahem. Když koktáš, tak si lidé více Tvého projevu všímají... a proto je můžeš i zaujmout... více Tě poslouchají. Musíš je tedy zaujmout obsahem svého projevu. A i když se občas usmějí, tak se usměj také!!! Sám však vidíš, že na Tvou přítelkyni to nemá vliv - miluje Tě - ať už koktáš nebo ne. A to je super, ne? Tak držím palce.

[Thomásh92]

Ahoj Rhett,
tak před svojí přítelkyní nekoktám, ale už mám problém s jejich rodiči na prvním setkání, občas jsem cítil že to neřeknu a má přítelkyně to za mně řekla, a to mi moc pomohlo. a předtřídou jako obsah je zajímavý, ale ten styl mluvi spíše zaujme víc, a už párkrát se mi stalo že jsem také vyduchl smíchy jako celá třída, ale nevím jestli proto že jsem byl na sebe naštvaný a nebo jen proto že jsem to nemohl vydržet se sám sobe nesmát, a když se usmívá učitel, tak to tě potopí nejvíc.

[Rhett]

Hm, tak to moc neznám... nevím, že by se mi kdy někdo smál, že koktám - ani ve škole, ani v životě... No tak pak už nezbývá nic jiného, než si o tom se svým učitelem promluvit - jenže to asi bude vyžadovat velkou dávku odvahy. Držím palce!

[Thomásh92]

jj, díky, ale tak san dto už chápe, jsem mu dal zprávu, z logopedie.

[Adam_r.]

Ahoj, tak pod tvůj příspěvek bych se klidně podepsal, přesně takhle to cítím. Moc kamarádů taky nemám, koktání se jenom zhoršuje(kde sou ty doby kdy sem před kámošema nekoktal, ach). A občas přemejšlim jestli to má ubec cenu takhle dál pokračovat. Nevidim v tom nic, jen se budu celej život trápit nad věcma, který sou pro všechny samozřejmostí. Například to tvoje seznámení s rodiči přítelkyně. Dost často nad tim přemýšlím a děsim se toho. Nebo poznat někoho nového a říct mu víc než Ano, hmm apod. na jeho otázky, který bych tak rád rozvinul, ale jen z vlastní demence se na to radši vykašlu. Docela rád bych myslel pozitivně, ale prostě to nejde. Měj se, Adam

[mishell2626]

adame...ted si presne vystihol moje slova...presne to som mala na mysli aj ja...niekedy i ja rozmyslam ci ma to fakt cenu pokracovat...ale kazdy na svete ma svoje poslanie...a v zivote su aj pekne chvile na ktore sa oplati pockat...

[radeek]

nervozita hraje strašně moc, povím vám něco o mojí koktavosti.

příchodem na střední jsem se začal zadrhávat, už v devítce jsem cítil, že nemohu něco říct, tak jsem to radši neříkal, nějak jsem se uzavřel a odpovídal jen stručně jasně, na střední se to rok co rok zhoršovalo a nyní (maturitní ročník) koktám strašně, prostě bavim se s kámošema a nedokážu říct větu bez záseku (nejčastějc prostě na první slabice - ma ma ma maminka) , strašně si pomáhám rukama, jakoby udávám rytmus, něco jako dirigent a jde to líp pak vyslovit, ale vypadám u toho jako blb no, ale jsem prostě ve výborném kolektivu, kde to všichni chápou a dokážou mi číst i myšlenky, že prostě ví co chci říct, tak se poznaj opravdoví kamarádi no ale k věci, za chvili matura, mám obavy, že se nevymáčknu, ale co horšího, pak nejspíš vejška a mám prostě strach, že opustím kolektiv, kde mě chápou a půjdu někam do neznáma, kde se semnou nikdo mazlit nebude, mám z toho strach, jinak teda k té nervozitě, ve čtvrťáku nám přibyl předmět mediální výchova, a hned první hodinu jsem si museli stoupnout před třídu a číst z knihy, peklo prostě, cejtil jsem se jako vyvrhel společnosti, holky od nás se mi smály, prostě traumatickej zážitek, další byla pololetní práce v podobě prezentace, snažil jsem se, ale bez chyby to prostě nebylo, téma bylo češti herci a prostě jsem tam měl filmy, ve kterých hráli, ale nedokázal jsem říct to jméno, prostě jsem na to myslel a nešlo to, kámoš mi pak řikal, kdybych na to koktání nemyslel, mohlo to bejt ještě lepší, jenže to se snadno takhle řekne no, doktorka na 19ti letý mi řekla to samé. No a před týdnem jsme měli prezentovat staré noviny, co v nich je a tak a můžu vám říct, že jsem se nezasekl ani jednou a to z jediného důvodu, prostě jsem se na to vykašlal, nebral jsem to vážně, dělal jsem si z toho srandu a stres jsem zahodil pryč a ani jednou jsem se nezasekl, takže by to mohl být lék na nějaké proslovy, ovšem problém v normální komunikaci nezmizel, s kámošem sem prostě nedomluvím, načnu větu a on si ji dokončí sám, protože já nejsem schopen, pak se cejtim méněcennej už kvuli tomu kámošovi, protože si vpodstatě povídá sám se sebou, nedavno jsem četl o tom pokusu s těmi věcmi pro astmatiky a rád bych to chtěl taky zkusit, ale netuším, kde bych se k takovým věcem dostal. (sorry za délku, psát je lehčí než mluvit)

[-pepa-]

Pro mě je také největším problémem nervozita. Když jsem doma, tak mluvím celkem dobře, s rodiči i s bratrem nemám problém (kdybych tak mluvil pořád, asi bych to neřešil). Bohužel jinde, to tak růžové není. Když mám třeba něco říkat před více lidmi, jsem hodně nervozní, zadrhávám, cítím, že to prostě nemůžu říct plynule (říkam si, tohle slovo prostě nedám,tohle nezvládnu) a když se to náhodou povede, tak se divím, že jsem schopný to říct. Poslední dobou o tom hodně přemýšlím, hledám, kde je chyba. Asi jedinná cesta, jak z toho ven je mluvit, mluvit, mluvit...nevyhýbat se náročným situacím a ztratit strach.
Hodně zdaru všem a bojujte, bez práce nejsou koláče.

[Ivca93]

ahoj pepo a spol, já s tou nervozitou taky bojuju a bojuju, ale před třídou si netroufám něco číst. Jsem úplně hotová, když mě někdo zkouší u tabule. Nebo mám strašný strach mluvit třeba před cizíma lidmi nebo před klukama. Se strašně bojím tanečních, ještě nikdy jsem nebyla s klukem sama. Jo a po jarních prázdniných jsem se objednala na kineziologii, aby mi odblokovali strach z kominkace před lidmi, takže jsem strašně zvědavá, jak to dopadne. Ale zároven se toho i bojím.

[-pepa-]

Tanečních se vůbec neboj, je to sranda. Před pár měsíci jsem to absolvoval a bez problémů. Holky to většinou baví, tak si to užij, taneční jsou jednou za život.