Dobrý deň! Na úvod sa Vám predstavím. Volám sa Martina a mám 14 rokov. Som veľmi rada že som natrafila na túto stránku. Momentálne chodím do 8. ročníka na základnú školu.

Bylo mi 13, když to začalo. Už předtím jsem trpěl posměšky. Byl jsem jiný než ostatní, příliš uzavřený, zadumaný, s dívkami jsem se nebavil. Výsměch kvůly mému ráčkování byl na denním pořádku ( ano, i touto vymožeností mě příroda obdařila ).

Caute. Dlhsi cas sledujem tuto stranku, ja osobne som rad, ze vobec vznikla, a ze sa vobec niekto zaujima o balbutikov. Som Martin, mam 19 rokov, prave pred nedavnom som ukoncil strednu skolu SPS E.

A teď ještě z jiného soudku. Věřte nebo ne, potkal jsem docela hodně balbutiků, ale holku ještě ne. Je fakt, že balbutici většinou rádi mlčí, ale asi by to bylo komické kdyby balbutik balil balbutičku.

Ahoj, jmenuju se Eva a na tomto světě přežívám již téměř devatenáct let. Moc se mi líbí tento web, ale všimla jsem si, že tu je spíše pánská společnost, tak jsem se rozhodla to protrhnout a nasadit sem ženskou, tedy sebe :-)))

K těm trikům pro vyšší plynulost hovoru: Většina jich už byla zmíněna. Pomáhá 1./ vyjadřovat se v co nejkratších větách, 2./znát hodně synonym pro vyhnutí se obtížnému slovu...

Léta šla dál, a já jsem si pozvolna uvědomoval, že opravdu není něco v pořádku, možná jsem začal tak trochu chápat, s čím vlastně žiji.

Koktám asi od doby, co jsem začal vůbec mluvit, alespoň když se o tom s rodiči bavíme, říkají mi to takhle. Naši jsou skvělí, moc mi pomohli a pomáhají, snažili se podchytit balbuties od počátku, matka je doktorka, něco o tom věděla, dělali jsme řečová cvičení od začátku.

Škola. Vždycky jsem vynikal vzrůstem, spolužáci byli o hlavu menší. Tím se zjednala přirozená autorita, málokdo si něco dovolil. Z občasných konfliktů jsem si nedělal hlavu, samozřejmě jsem se bál mluvit na veřejnosti nebo přednášet básničky.

Ahoj. Jmenuju se Martin, před nedávnem mi bylo sedmnáct. Jsem balbutik, jak se dnes říká, já sám bych spíš řekl, že koktám všude, kde promluvím.