Cufi
Založen: 9.10.2010 Příspěvky: 20 Bydliště: Prostějov
|
Zaslal: st listopad 23, 2011 2:06 pm Předmět: Pověry kolem koktavosti |
|
|
Mám tu další uryvek z mojí Bc. práce. Co na to říkáte ? Je to vše pravda nebo jen z části ?
a)On z toho vyroste
Tato útěšnou větu slýchávají rodiče koktavých dětí bohužel i z úst dětských doktorů. Jedná-li se o již skutečně zafixovanou koktavost, je tato poskytovaná naděje velmi zrádná. On z toho nevyroste (většinou se z různých příčin jedná o chlapce, kteří koktavostí trpí mnohem častěji než děvčata). Nevyroste, pouze se neučí se svou vadou žít. Stává se zamlklým, nemluvným. V řeči si stále hlídá „svou hlásku“, opatrně volí slova i řečové situace. Obtížná slova raději řeší opisem, parafrází. Žije s určitou řečovou strategií. S přibývajícím věkem někdy koktavost skutečně mírně ustupuje, což by se dalo případně vysvětlit atrofií svalstva v těle, úbytkem svalové hmoty. Podléhají tomu i hlasivky, které pak mají z fyzikálního hlediska příznivější situaci, lépe kmitají
b)Koktavost souvisí s mentální retardací, se sníženým intelektem
Koktavý je tvrdošíjně zobrazován jako směšná, až trapná figurka vyvolávající svými zoufalými pokusy o řeč posměch a pohrdání. Některé odborné studie dokládají u koktavých nadprůměrný inteligenční koecient. Málo se ví, že koktavostí trpěl takový politik, jakým byl Winston Churchill, koktala Marilyn Monroe, koktá americký spisovatel John Updike i bývalý polský disident Adam Michnik a možná bychom neměli zapomenout ani na slavné vědce, např. Isaaca Newtona a matematika a spisovatele Lewise Carrola. Koktaví jsou ve světě příjímání jinak než u nás. Ve Spojených státech balbutici působí na univerzitách, v čele různých výzkumných a terapeutických týmů. Jména jako Charles Van Riper, Malcolm Fraser, John Ahlbach jsou v odborných kruzích pojmem.
c)S koktavým o jeho vadě řeči nemluvíme
Tabuizovaní koktavosti je jednou z nejrozšířenějších pověr. Ve školách pro vadně mluvící dokonce dítě nekoktá, ale tlačí. Posiluje se tak bolavé, citlivé místo každého postiženého, zesiluje se pocit odlišnosti. Máme naopak s dítětem o jeho řečových problémech hovořit, ale vždy jen tehdy, kdy si to samo přeje, když dá k tomu pokyn. A naopak dítě má vědět, že tento pokyn dát může, že bude přijat. Dospělejším balbutikům se doporučuje: Při nástupu do nového kolektivu ve třídě, v zaměstnání pří první vhodné příležitosti inzerujte svou vadu řeči. Zbavíte se tak úzkosti z odhalení. Dejte ostatním možnost, aby s vámi o vašich potížích hovořili. U většiny získáte na ceně, těch několik rádoby vtipálků se nebojte. Lečí si své mindráky a urážky a posměch jsou zbraní slabých.
d)Koktavému pomůžeme, když mu napovíme slovo, které nemůže vyslovit
Skutečně víte, co a jak chce právě říct? Není většinou schopen vám odporovat: Ne, tak to není, to jsou říct nechtěl. Nápovědou mu ve skutečnosti oznamujete, že si uvědomujete jeho vadu řeči. Navíc ho svou snahou znervózňujete, protože neví, zda napovězené slovo vyjádří přesně to, co vám chtěl sdělit. Buďte trpěliví, vyčkejte, až se mu podaří proslovit, co měl na mysli. Dějte najevo, že vás to zajímá, co říká, ne to, jak to říká. A udržujte přirozený oční kontakt, snižujete tak hladinu nežádoucího a nepotřebného soucitu a rozpaku.
e)Koktavému dítěti ve škole pomáháme tím, že ho nevyvoláváme
V tomto případě se koktavý žák stává pouze pasivním divákem ve třídě, to však ovlivní jeho zájem o školní práci, postupně i jeho prospěch a promítne se až do profesní orientace, do volby – spíše možnosti – povolání. Když rodiče takové dítě „nepodrží“, stává se školně neúspěšným. Školní neúspěšnost je další tuhou slupkou, která se nabaluje na řečový problém. Navzdory některým tvrzením nic nepotřebuje balbutik méně než tzv. řečový klid. Měl by mluvit a mluvit! Řečové kontakty vyhledávat, ne se jim vyhýbat. Mnozí zjišťují, že změna zaměstnání nebo životního prostředí, které je nutí komunikovat, výrazně kladně ovlivňují jejich řeč i celkovou osobnost.
f)Koktavý se musí naučit mluvit plynule
Koktavý by se měl především naučit mluvit normálně. Nahrajte si krátký vlastní řečový projev z denního života a spočítejte, kolik je v něm klasických vět „jak se patří“. Pusťte si televizi. Je to tam lepší? Proč by teda měl balbutik usilovat o řečový projev ve stylu antického rétorství? Nechtějme to po něm my a hlavně by to neměl po sobě požadovat on sám. Měl by usilovat o plynulejší řečový projev. |
|