Balbutická komunita

[máma]

Ahoj, jsem tu poprvé. Jsem matka dvou synů (5 a 3). Starší koktá od 2,5 roků, docházíme ke klinickému logopedovi, absolvovali jsme psycholog. a psychiatrické vyšetření. předtím rok u logopedky ve školce - bez výsledku, nyní u klin. logopedky po půl roce zlepšení. Začal nám však koktat i ml. syn, z čehož jsme zděšení. Má někdo prosím podobnou zkušenost? A ještě bych byla moc vděčná za vaše rady, jak přistupovat jako rodič ke koktajícímu dítěti? Co VÁM vadilo, co VÁM chybělo. Nějaká obecná pravidla znám, ale potřebovala bych radu ze života. Za radu nabízím dobrý tip, strašímu synovi podáváme 2 měsíce kozlíkové tabletky a MagneB6. obojí schváleno lékaři, přírodní, nešarlatánské.Vidíme zklidnění řeči a větší psychickou pohodu. I já si občas lupnu, když mi tikají nervičky. Tak d+ěkuji za pomoc, přeji plynulé a volné Vánoce

[karel]

Ahoj, nevím jestli Ti poradím, určitě již máš nastudované všechny knihy na trhu Ono záleží proč koktají, jestli se jedná o porušení mozku, či dědičnost či nějaké trauma....Zatím se ani nepřišlo zčeho je koktavost způsobená...takže léčení je težké. Je super, že došlo k zlepšení a určitě to bude pokračovat. Chovej se k nim normálně, mě vadilo když mě rodiče v dětství říkali nadechuj se, dýchej, mluv pomalu, ale je to důležité. V dětsví jsem moc koktavost nepocitoval začal jsem jí pocitovat někdy ve čtvrté třídě, ale už si nepamatuji. Určitě se budou vyhýbat situacím, jít si něco koupit přes pultový prodej, jazyky pro ně budou obtížné, ale vlastně i obyčejné čtení ve škole. U koktavosti hraje největší roli psychika , takže když budou v klidu budou méně koktakt, najděte jim nějakou zábavu u které se odreagují, zkuste i saunu ta pomáhá...no alkohol také Zkuste se podívat na www.moje-klinika.cz jsou to odborníci určitě poradí více než já I z koktavostí se dá žít, ale je pravda někdy je to fakt těžké!

[máma]

Ahoj Karle, děkuji za odpověď, alkohol není špatný nápad , když nepomůže mým předškolním dětem, třeba aspoň uvolní mě

[Ivca93]

Milá maminko, tobě taky přeji krásné vánoční krásně svátky. Já už koktám od narození, takže 16 roků, a pro mě bylo hlavní aby mě rodina, kamarádi.. podporovali ze všech sil. Když jsem šla třeba do školy, a měla jsem číst referát, pro mě to bylo strašně stresující. Ale rodiče mě vždycky řekli, když to zvládneš dostaneš nějakej dáreček... Teda koktala jsem i tak, ale aspon jsem měla hřejivý pocit u srdce, že na mě někomu záleží. Všem koktavým je stále dokola říkat jak je máte moc rádi, jak je milujete....nám chybí sebevědomí, přiznám se i mě. Jsem to zjistila, když chodím už necelý rok k psychologovi a ten to na mě uplně vydí. Protože jakmile si sednu, dám nohy uplně k sobě a ruce si v nich svírám....A ten psycholog mi poradil jednu výbornou věc (to už na BK někam psala), po každým slově dělat mezeru a mluvit strašně pomale. Třeba: Bydlím(mezera s nádchem) v (mezera s nádechem) nížině. Prostě mluvot strašně pomale. Tohle až bude Váš klouček používat normálně tak to zrychlovat... Víte, jelikož jsem v pubertě a hodně o sebe dbám (jako jak vypadám, jak mluvím..) tak je tahle taktina pro mě o hodně těžší než to samotný koktání Co bych za tohodle mého psychologa, který mi dává tyhle rady, dala. protože jestli koktáte a snažíte se to rychle říct 16 roků, už to moc odnaučit nejde. Teda jde, ale je k tomu potřeba veliká odvaha, což nemám....Tohle je moje rada, ale rozhodnout si to musíte Vy.... Přeji krásnýho silvestra a štastný nový rok, vám i vašim klukům. Zdravím Ivča

[bodyia]

Ahoj, to je pěkné téma...
Za sebe mohu jen pár věcí - snaž se hledat další metody léčby, věnuj se dítěti, ať jednou nemá pocit nedostatečného zájmu. Na druhou stranu, nesnaž se mu příliš zjednodušovat život, musí si projít vším, získat sebedůvěru.
Projeví-li nějaký zájem, který bude komplikovaný a přitom bude existoval snazší a jednodušší alternativa, nech dítě, ať si jde svoji cestou života, i kdy budeš mít strach, jestli to na něj nebude moc náročný. On to zvládne, neboj;)

[bushman]

Ahoj, z dětství si pamatuju že mi ze všeho nejvíc vadilo, když za mě někdo (třeba někdo z příbuzenstva) dokončoval slova, která mě nešla vyslovit. Ono na jednu stranu je to příjemný, protože se člověk s tím slovem nemusí potýkat, ale vždycky jsem měl pocit že se hanbou propadnu.
Jinak mě se osvědčila jakákoli forma fyzického sportu, platí u mě, že čím víc se fyzicky zničim, tak tim víc jsem psychicky v pohodě a tím lépe teda mluvim. To ale záleží na individualitě tvých dětí.
No a jinak z medikamentů užívám jen třezalkovej čaj, má celkově anitstresový účinky a docela mi i chutná.
Měj se a ať se daří

[Romana]

Ahoj, píšu už asi trochu pozdě, ale stejně přidám svoji hrstku rad:-)..
Je dobře, že jste začali už s léčbou od mala..Já osobně to mám tak, že u mě se to neřešilo a teď je mnohem horší léčba.
Je důležité si s dítětem hodně povídat. Souhlasím s Bushmanem, nejhorší je, když někdo dokončuje slova..to člověk hned znervózní a nevyadá pak ze sebe žádnou kloudnou větu. Proto v klidu nechat vymluvit, hlavně nechtít, aby opakoval slova, které mu dělají problém..třeba až později a nějak nenápadně.
Určitě se s tím jako matka dobře popereš a neztácej hlavu - aji když Ti bude říkat mamamaminko:-))

[Fuga]

Ahoj,

koktat jsem začal asi ve 3,5-4 letech. Nastoupil jsem o rok později do školy, přičemž ten čas byl věnován jakés také léčbě, dílem docházkou k logopedovi, dílem všemožnými domácími metodami, ale psal se rok 81, takže nic moc dostupnýho nebylo. Zdálo se, že je vše na dobrý cestě, až do nástupu do školy. To bylo co si matně vzpomínám dost peklo - děti dokážou být zákeřný a nekompromisní, učitelé si nevěděli moc rady....zmiňuju to proto, že bych krom co největší pozornosti směrem k potomkovi (nápravný řečový a dýchací metody, mateřská péče - dodání sebevědomí) začal pracovat na jeho schopnostech socializace v kolektivu, aby ho nezlomilo, že se mu každej druhej směje, aby věděl, že není jen "koktavej", ale osobnost, která sice trochu zadrhává, ale jinak je stejnej a v řadě činností lepší a schopnější než ostatní. Chce to sportovat. Pokud má sluch, hrát na nástroj, zpívat - doma. Držim palce. Nebudeš to mít lehké. Petr

[máma]

Děkuju všem za cenné rady. Tak jak jsem četla všechny vaše příspěvky, přestávám vidět zadrhávání mých dětí tak problematické jako dřív. Doufám, že se nám z nich s manželem podaří vychovat skvělé lidi s empatií, sympatickou dávkou sebeironie a odvahou překonávat překážky - takové jako vy. Koktavost našich dětí začínám vnímat jako dar pro naši rodinu - přinutila nás dívat se na život i z jiného úhlu než jsme byli zvyklí , zocelila naše vztahy, víc přemýšlíme o smyslu toho co děláme a po roce, kdy s touto vadou řeči aktivně bojujeme, jsme došli k poznání, že se z toho nepos...., protože opravdu je důležitější co človek říká než doba, za jakou to řekne. A v případě našich dětí opravdu stojí za to si počkat Takže ještě jednou děkuji za pomoc při otevírání očí !!! Zdraví Tereza

[Pavla]

Jen mně ještě k tomuto tématu napadlo, že by bylo dobré se domluvit s učitelkami ve školce, ve škole, aby vytvořily tomu dítěti pohodové prostředí, aby ho zbytečně nestresovali a neponižovali, což se dělo mně. Prostě jim říci, že kdyby je zkoušeli před třídou, tak dát ostatním dětem nějakou práci, aby byla nějaká zvuková kulisa, aby se všichni nesoustředili pouze na něho, to ho okamžitě znervózní a jeho řeč bude mnohem horší a bude se cítit hodně trapně = snižování sebevědomí. A taky, aby jim dali dostatek prostoru k vyjádření.
Ale také je důležité, aby se to dítě nevyhýbalo mluvení před třídou. Kdyby se tak dělo, tak by měl mnohem větší strach z mluvení před lidmi, což by byl do budoucna hodně velký problém. Bude to sice těžké, ale strachu se má každý postavit čelem, i když je to někdy hodně těžké....
Tak snad je to srozumitelné a doufám, že jsem pomohla...

[máma]

Ahoj Pavlo, děkuju za náměty do školy. Marťa zatím chodí do školky, děti se zdají "balbu-friendly", zatím jsem nezaznamenala žádný problém, ale počítám, že ve škole to bude tvrdší. Jsem ráda za ty nápady ke zkoušení, protože se mi zdá, že i kdyby se mi podařilo přesvědčit učitelku, aby ho vůbec ústně nezkoušela, bylo by to nefér k ostatním dětem a i on by se asi cítil dost "speciálně", což by mu mohlo později v kolektivu spíš uškodi. Zkoušení při samostatné práci ostatních se super nápad, přijatelný pro všechny strany. Tereza

[BigBoss]

Necetl jsem vsechny prispevky, ale k te skole.. ustni zkouseni neni na zakladce a stredni moc prijemne, kdyz koktate.. to fakt ze ne. Ale na druhou stranu, pokud si to nikdy nevyskousi, tak mu to v zivote spise ublizi. Ac by se mu treba v tu chvili zdalo, ze je lepsi nebyt zkouseny, tak dlouhodobe to muze byt pritez.

Jinak sam sem si v jednu dobu vymohl papirem od meho znameho psychologa, ze sem nemohl byt asi rok ustne zkouseny.. ale to bylo az pozdeji, nekdy z sexte na gymplu. No ono tezko rict.. nekdy to cloveku pomuze nebyt zkouseny a nekdy naopak.

No a nejake rady, hlavne nedavat absolutne nic najevo, nepomahat a cekat az se vyjadri. Jo a co me naprosto irituje je, kdyz s nekym mluvim a ten clovek zacne vypadat nervozne ve smyslu "ja uz sem mela byt davno venku a veset pradlo..". Takze v klidu cekat, nebyt nervozni a proste stat na miste dokud nedomluvi.

Nevim co jeste poradit...