Balbutická komunita

[Honza]

chtěl bych rozproudit diskuzi na téma, které je pro nás hodně ožehavé. Zajímaly by mi vaše názory a postoje ohledně vašeho společenského života. Dáváte přednost klidu domova, kde se nemusíte s ničím stresovat, nebo vyhledáváte společnost i přesto, že vám to pusobí bolest? Já osobně patřím do té druhé skupiny. I když mi to často pusobí dost velká traumata, tak přesto jsem moc rád, že se ubírám tímto smirem. Mám spoustu přátel, se kterýma je spoustu srandy, no a někdy, když to vyjde, tak si i hezky popovídám. Jak to vidíte vy? přijde mi totiž, že se my balbutici moc uzavíráme, a to je škoda... Díky

[Rhett]

Ahoj Honzo. Mou odpověď asi znáš: mám rád lidi, rád se s nimi seznamuji, setkávám, rád si s nimi povídám. Je to jedna z největších priorit, které v životě mám - kontakt s člověkem. Ale máš pravdu, spousta lidí se těch druhých bojí (a to nejen balbutici). Je to škoda, protože, jak se mi zdá z mé zkušenosti, právě skrze ty druhé poznávám sám sebe. Tak přeji Tobě a všem ostatním, abyste to někdy nevzdávali - i přes obtíže, které jsou s tím spojené. Díky Honzo za toto téma!

[Martin]

čest,Rhett mojí odpověd taky zná,proč se uzavírat do sebe,nejsme přece malé děti,ale dospělí a ti by měli chodit ven jestli koktají nebo ne.Já si osobně myslím že je lepší i pro psychiku člověka,když ven zajde,pokcá si s lidma,kteří ho většinou nabijou dobrou náladou,protože ti berou jako normálního kamoše a nic nedělají z toho že při určitých momentech musí chvilku eekat co z člověka vyleze .Život máme jen jeden,tak proč ho prosedět mezi čtyřmi stinami domova.

[Honza]

Ono je hezký psát takhle na poeítaei, jak strašně rád chodím do společnosti a jak strašně rád kecám s kámošema, ale ono to není vždycky tak jednoduchý. vlastně mi to stojí spoustu psychického i fyzického vypětí a nějaké očividné zlepšení nepozoruju, je to spíše pořád stejné. Takže docela chápu balbutiky, kteří do společnosti prostě nechodí, protože jim to za to nestojí. Nebo ji alespoň příliš nevyhledávají. Je tu někdo takový? Nechcete sem napsat váš názor? Díky, hodně by mi zajímal

[Prox]

mam rad spolecnost, ale jsem introvert,takze casto jenom pozoruju lidi a posloucham je, moc toho nenamluvim ale ani ne kvůli zadrhavani. Mam spis problem identity, porad se hledam a patram po nejakym smysluzivota a tak, to me trapi mnohem věc nez mluveni.Najit nejaky stesti a tak...vyresilabyto nejspis nejaka (........)

[jay]

cau prox,máš recht...holka a pěknej vztah to řeší...

[Rhett]

Ahoj Proxi. No, nevím, ale ono to štěstí jenom v tom, cos psal, asi nebude. Je to, podle mi, v celkovém přístupu k životu. Jo a také bych prosil příště používat slušnější výrazy. Díky.

[jay]

Kámo...myslim,že to hodně o tom je....když máš někoho kdo ti má rád(kromě rodiču)tak jde hned všechno líp....

[Rhett]

jj, souhlasím, pokud má člověk někoho po boku, je to super, není na to sám - ale je i spousta jiných možností. Ale "mít rád" není jen o tom "s někým žít" nebo "s někým spát". To je na delší diskusi. )

[jay]

he he......

[Prox]

Je to samosebou individualni zalezitost, kazdej potrebuje kč spokojenosti neco jineho. Pristup k zivotu je dulezitej, ted jsem o tom cetl knihu od Lois Hay - Miluj svůj zivot. Nazev je desnej, ale je to dobry Uci te tam pozitivne myslet, cimz si hodne pomuzes.Kdyz si budes denne opakovat ze mluvis naprosto plynule a vytesnis negativni mentalni navyk, kterej te nuti bejt pri mluveni nervozni a koktat, opravdu to pomuze. Vsechno je to jenom o tvejch myslenkach, takze staci myslet pozitivne, rikat si veci, ktery chces aby byli pravda a brzy je opravdu za pravdu prijmes a stanou se skutecnosti.

[Honza]

To je teda dobrej kec...takže když si jako třeba budu furt říkat, že sem dinosaurus, tak se ze mi stane dinosaurus nebo co? Ta koktavost má nějakou objektivní příčinu, možná ne fyziologickou, ale psychologickou, a tý se nezbavíš tak, že si budeš vemlouvat, že tam neni.

Jinak, holka ti problém nevyřeší (možná na nějakou chvíli ano, ale rozhodně ne dlouhodobě), mám to z vlastní zkušenosti. Naopak, ty základní otázky si musíš vyřešit sám v sobě a teprve pak se mužeš snažit vytvořit vztah, který je samozřejmě založený na komunikaci. Pokud jdeš do toho vztahu vnitoni rozervanej se skrývaným problémem, tak ten vztah nemá šanci...jenom se v nim trápíš a stresuješ a problém se ti ještě zhoršuje.

[jay]

Trochu s tebou nesouhlasim,ale přeci jenom je to dost individuální věc a každej to vidí trochu jinak...